Zákaz kopírování jakéhokoliv článku či fotografií bez souhlasu autora! Porušování autorských práv je trestné!

Arkáda

23. března 2007 v 20:54 | arwen shadowrax |  *Naši koně*

Narozena: 15.04.1994
Plemeno: Český teplokrevník
Pohlaví: klisna
Matka: Arma
Otec: Przedswit X-83
Co má ráda: pamlsky, pastvu, svoji dceru Arwen, syna Aarona (i když ji někdy trochu leze na nervy tím, jak se na ni pokouší skákat), běhání a předvádění se
Co nemá ráda: bič, když někdo nerespektuje její autoritu

Její minulost:
Se svojí dřívější majitelkou odešla několik desítek parkurových závodů (většinou to končilo špatně). Stal se z ní kůň, který každou překážku vyhl a nebo shodil. Po té, když o ni majitelka ztratila zájem se stala v jedné nejmenované stáji provozním koněm a jezdili na ní neohleduplní zákazníci. Z neustálého a každodeního chození (občas i klusání) několikrát denně po tvrdém asfaltu se Arkádě utvořil na noze kroužek(kostnatění chrupavky).
To, že se dostala k nám jí vlastně zachránilo život, protože měla v budoucnu na Václaváku tahat kočáry, což by jí tu nohu dorovnalo úplně, takže by nakonec nemohla chodit, až by se musela nechat navždy uspat od veterináře.
Jak se k nám dostala:
Stalo se to u mamčiný spolužačky, která v tu dobu byla chovatelkou parkurových koní. Jely jsme se za ní podívat. Vešly jsme do stáje a uviděly kobylku našich snů. Byla to ryzka s lysinkou, hodnýma očima a jmenovala se Arkáda. Jen jsme se zastavily u jejího boxu, začala loudit něco dobrého na zub. Bylo na ní vidět, že je smutná a byla ráda, že si jí někdo všímá. Opřela se mi nozdrami o krk a lehce mi funěla do ucha. Jakmile jsem ji začala hladit, stála jako solný sloup.
Zjistili jsme, že je na prodej, protože její majitelka na ni nemá čas (nebyla se za ní podívat půl roku). Domů jsem odcházela s jedinou touhou - koupit Arkáda a poskytnout ji potřebnou lásku a péči.
Za 14 dní jsme se jely podívat na Arkádu, ale box byl prázdný. Myslela jsem, že je po mně! Mamka se hned šla zeptat spolužačky, kde klisna je. Prý si ji odvezla paní do Kladna "na zkoušku" a pokud jí kobylka bude vyhovovat, už si ji nechá.
Po dlouhém zvažování, zjišťování jaká kobylka vlastně je, jaký má původ, zkušenosti a co všechno dovede jsme se rozhodly, že pokud budeme mít aspoň trochu štěstí, kobylku si koupíme.
Nastaly týdny a měsíce čekání od listopadu 99 do dubna 2000. Mezi tím proběhla různá jednání, jak s otcem původní majitelky, tak paní z Kladna a mamky spolužačkou..
Jednoho krásného dne za mamkou přišel otec majitelky Arkády a dal jí nabídku ke koupi. Cena byla závratná. Pochopili jsme, že se nám tento sen nemůže splnit. Štěstí se však na nás usmálo! Mamka zjistila, že paní z Kladna, u které byla Arkáda na "zkoušku" chce nynějšího majitele kobylky podvést, protože mu ji už po několikátý nechtěla vrátit ve smluveném termínu.
Mamča se s majitelem Arkády domluvila, že si ji od něj 100% koupíme za smluvenou - rozumnou cenu a klisnu si sami přivezeme do stáje.
Za pár dní jsme si pro Arkádu jely. Po cestě nám paní z Kladna volala, že si pro ni jezdit nemáme, že je klisna nemocná a odpadávají z ní kusy masa! Mamka jí řekla, že to nevadí, ať nám připraví igelitový pytel a vše si to odvezeme s sebou i s kobylkou.
Po příjezdu na místo nastaly další komplikace. Paní nám chtěla místo Arkády podstrčit její sestru, která na tom byla zdravotně i psychicky opravdu špatně. Protože nám klisnu nechtěla vydat a vyhrožovala různými doklady od veterináře (zřetelně falešnými), mamce už došla trpělivost a velice rázně a ostře si s ní vyměnila názory. Pak se náhle situace obrátila. Všichni začali spolupracovat a omlouvat se nám. Poté jsme naši Arkádu naložily rychle do přepravníku a odjížděli do stáje.
Arkáda byla vyhublá, bez lesklé srsti, celkově ve špatné fyzické kondici a velice smutná. Po několika týdnech jsme ji vykrmily. Po čase, když zjistila, že jsme "její" se stala naším ochráncem. Nyní je velice milá a hlavně spolehlivá. Žárlí i na našeho psa a o ostatních koních nemluvě.Ve stádě je to jasná vůdkyně.

Co se nám přihodilo:
Arkáda venku nehorázně táhla za hubu a pořád chtěla cválat. Když jsme s ní náhodou prošli přes jízdárnu, div se nestavěla na zadní a snažila se utéct. Věděli jsme, že dřív chodila převážně na jízdárnu pod zákazníky a nebo trénovala skoky s bývalou majitelkou, ale že ji to až tolik poznamenalo jsme netušili. Trvalo to několik mnoho týdnů, než kobylka zjistila, že se chodí jen ven a na jízdárně ji nikdo nebude "mučit". Strachu z jízdárny se ale nezbavila. Přesvědčili jsme se o tom, když ji vedl ošetřovatel z výběhu a namířil si to přes jízdárnu. Arkáda se ihned zpotila, ale nedovolila si mu odporovat. Když ale kolem prošel strakatý kůň, klisna se splašila a ošetřovatele odtáhla do stáje.
Trvalo to více, jak rok, než si naše kobylka na jízdárnu zvykla a přestala ji díky pravidelným vyjížďkám vnímat, jako něco hrozivého a nesnesitelného. Zvykla si dokonce natolik, že jsme začali trénovat na ZZVJ. Nebylo to zrovna jednoduché, protože měla tvrdou hubu od toho, jak na ní u bývalé majitelky jezdili zákazníci. Po čase jsme se spolu sžily.

Když nastal den, kdy jsem měla ZZVJ spolu s Arkádou vykonat, byla jsem trochu nervózní. Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Drezůra, která mě ani Arkádu moc nebaví dopadla velmi dobře a parkur jsme si přímo užívaly. Dokonce nás oslovil místní trenér, který Arkádu znal a ptal se nás, jak jsme to s kobylkou dokázali, že dříve to byl hrozný kůň, proslulý jen tím, jak vynechává překážky a shazuje je. Zjistili jsme, že ten důlek, který má na krku je od toho, jak s jezdkyní spadla do překážky.
Byla jsem moc nadšená a pyšná na to, že jsme Arkádu zachránili a dali jí nový domov!
Arkády otec (foto skenováno):
Arkády matka (foto skenováno):
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aník Aník | E-mail | Web | 16. listopadu 2008 v 16:51 | Reagovat

máte fakt nádherný koníky!!!!

2 Arwen Shadowrax (admin) Arwen Shadowrax (admin) | 19. listopadu 2008 v 21:20 | Reagovat

Aník: děkuji! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama