Zákaz kopírování jakéhokoliv článku či fotografií bez souhlasu autora! Porušování autorských práv je trestné!

Wendy

23. března 2007 v 20:51 | arwen shadowrax |  *Naši koně*
Narozena: 4. 5. 2002
Plemeno: Shagya arab
Pohlaví: klisna
Matka: Wanda
Otec: Gazal I-Cz (Alinea)
Co má ráda: pamlsky, běhání a skotačení
Co nemá ráda: kaluže, nudu.
Matka Wanda:
Otec Gazal:

Wendy:
Její minulost:
Bydlela v jedné stáji se svojí maminkou a chodila si spokojeně do výběhu. Pak ale z ničeho nic její mámu Wandu odvezli a Wendula několik týdnů zůstala sama a opuštěná bez toho, aby šla do výběhu nebo na procházku. Prostě tam jen tak stála v tmavém boxe bez špetky pozornosti.
Jak se k nám dostala: Od svých dětských let jsem toužila mít koně, nejépe arabského plnokrevníka, který se mi vždy velmi líbil. Časem jsem trochu vyspěla a pochopila, že to není zrovna ideální kůň pro mě. Jak povahově, tak výškově. Neustále jsem projížděla encyklopedie s koňmi, div mi nepřirostly k ruce a objevila jsem v nich Shagya araba. Neměl sice tak úžasně štičí profil, jako plnokrevný arab, ale byl také velmi nádherný a hlavně vyšší a klidnější. Navíc, když jsem se v jedné knize dočetla, že jsou to i skvělí skokani, mělo toto plemeno u mě jasně vyhráno! Začala jsem si o Shagya arabech dělat různé výpisky do bloků, shánět obrázky a inzeráty. Asi po dvou letech, kdy jsem mamku neustále zahlcovala informacema o tomto plemeni mi slíbila (aby ode mě měla chvilku klid), že mi k 18. narozeninám koupí tříletého Shagya-araba. Měla jsem obrovskou radost a její slib jsem brala vážně. To jsme však ani jedna netušila, že Shagya araba budu opravdu mít a to mnohem dřív, než k 18. narozeninám:
Jednoho dne si mamka pročítala časopis Jezdectví. Narazila při tom čirou náhodou na inzerát, kde jeden pán nabízel k prodeji starší klisnu Shagya araba a půl roční hříbě. Zavolala tedy ze zvědavosti na uvedené číslo. To však neměla dělat. Dozvěděla se, že starší kobylka je již u nové majitelky, ale její půl roční hříbě je stále k prodeji. Po velkém rozmýšlení, o kterém jsem neměla ani tušení jsme se na ni jely s mamkou a ségrou podívat. Nebyl to ale milý a hodný koník, jak bych očekávala. Sotva nás k sobě do boxu pustila, a jakmile jsem se jí dotkla, vyhodila a skopla pověšený kyblík s vodou. Něčím nás ale upoutala. Nebylo to její bojovné chování, ale jiskra v jejích očích. Já to však brala jako hotovou věc, že jsme se jely jen podívat a dál jsem to neřešila. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by Wendy mohla být někdy naše.

O pár dní později 16. listopadu 2002 si moje mamka s jejím přítelem vyjeli na výstavu aut a nás hlídala babička s dědou. Jediné, co mě uklidňovalo, byla vyhlídka na odpolední vyjížďku s Arkádou.
Konečně se už mamča s přítelem vrátili a já se těšila, jak si za pár minut budu vychutnávat krásu přírody na oblíbeném koni.
Vešli jsme do stáje a já jako obvykle šla přivítat svého miláčka. Jak jsem tak kráčela k Arkádě, všimla jsem si, že vedle ní v boxu stojí šedé hříbě. Poznala jsem ho. Byla to šestiměsíční Wendy, na kterou jsme se před třemi týdny byli podívat. Mamku jsem informovala o novém hříběti. Pak začal náš rozhovor:
"Nepřipomíná ti někoho?" ptala se mě. "Ne," opověděla jsem. "Ani Wendulku?" ptala se dál. "Ne, Wendulka byla hezčí, měla jinou ohlávku a určitě byla úplně jiná!" namlouvala jsem sobě i mamce. Ta mi totiž nedávno řekla, že si Wendy koupila nějaká paní a odvezla ji pryč. Já si myslela, že si ji přivezla sem, do této stáje a já se budu jen dívat, jak ta krásná kobylka roste a sílí a zároveň trpět při pomyšlení, že jsem se o ni s láskou mohla starat já.
"Mami, to opravdu není ona, Wendula byl větší!" Prosila jsem osud, aby to tak bylo. "Jo? To je tedy škoda, je to totiž ona." Rozbrečela jsem se. V tu chvíli jsem si přála někam daleko utéct a nikdy se nevrátit. "Proč brečíš?" ptala se mamka. Hrdlo se mi sevřelo a nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. "No proč brečíš? Ona je totiž naše!" Rozbrečela jsem se ještě víc. Mlčky jsem mamču objala a pak přistoupila k malé klisně. Wendulka mi odvážně šacovala kapsy. Z hloučku lidí vystoupila babička a dala mi pro ni jablíčko. Wendulka si stěží ukousla. Vypadalo to, že si při tom zlomí krk.
Od mamky jsem se později dozvěděla, že nejeli na žádnou výstavu aut, ale pro Wendy. Když jsem na kameře viděla, jak těžce ji všichni nakládali, divila jsem se, že nikdo nemá žádné zranění. Klisna vyváděla, skotačila a stavěla se na zadní, div se nepřevrátila - prostě arab. Po dlouhé chvíli se ji naštěstí podařilo dostrkat do přepravníku živou a zdravou.
Co se nám přihodilo:
V sobotu, přesně o týden později, co jsme si Wendulku přivezli nám brzy ráno volala majitelka stáje. Mamka zvedla rozespale telefon. Jakmile se dozvěděla, co se děje, ihned vyskočila z postele a vzbudila nás se slovy, že Wendy někdo ukradl! Nechtělo se mi věřit vlastním uším! Urychleně jsme naskákali do auta a mířili ke koním. Po cestě nám majitelka stáje znovu volala s tím, že naši klisnu našla v nedalekém lesíku. Vlastně ji našla ponička Brusinka, kterou si vzala s sebou na vodítko. Když Wendulu ucítila, zařehtala na ní. Klisna se z lesa vynořila s naraženou nohou a přetrženou karabinou u ohlávky.
Jakmile jsme ji spatřili, zavolali jsme veterináře. Její noha vypadala opravdu zle a po celém těle měla škrábance, odřeniny a na hlavě bouli. Pan veterinář dal kobylce antibiotika a po pár dnech se její celkový stav velmi zlepšil.
Zprvu jsme nechtěli uvěřit tomu, že se naši klisnu někdo skutečně pokusil ukrást, ale když jsme uviděli dveře dokořán od zadního vchodu stáje a za nimi lidské a koňské stopy v pilinách, kde nikdy koně nechodí, došlo nám, že to byl skutečně pokus o krádež. Také Wendulin stav nevypadal, jakože si své zranění způsobila sama a přetržená karabina u ohlávky vypovídala o zápase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ghaalin ghaalin | 31. března 2007 v 20:22 | Reagovat

máš to tu mockaa hezké :o) ale to s tou Wendulkou.... o je smutné.... :'(

2 Arwen Shadowrax Arwen Shadowrax | 1. dubna 2007 v 20:30 | Reagovat

Ghaalin: děkuji :o* jj...je to smutný mno...ale co se dá dělat?;o)

3 vevunkah-kumulka vevunkah-kumulka | 30. června 2008 v 21:38 | Reagovat

hlavně, že to dobře dopadlo =o*

4 Arwen Shadowrax Arwen Shadowrax | 1. července 2008 v 14:03 | Reagovat

vevunkah-kumulka: tjn... zatím pa :o)

5 aja aja | Web | 3. listopadu 2008 v 21:31 | Reagovat

z wendy se stala nádherná kobylka taky znám jednu takovou shagya - arabku a je stejně stará jako wendy jen je víc grošovaná

6 Aník Aník | E-mail | Web | 16. listopadu 2008 v 16:50 | Reagovat

nádhernej koník :D

7 Arwen Shadowrax (admin) Arwen Shadowrax (admin) | 19. listopadu 2008 v 21:20 | Reagovat

aja: Wendy je už teď - kor v zimě, jak má víc chlupů, úplně bílá... xD budu sem muset hodit nějaký aktuální foto ;o)

Aník: děkuji :o)))

8 Zuzana Zuzana | E-mail | 21. dubna 2012 v 12:43 | Reagovat

Mám její matku :-) Dnes jí je 19 let. Mám ji již dva roky. je hodná a hrozně temperamentní. Předpokládám, že dcera bude stejná :-)
S pozdravem
Zuzana Švihelová

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama