Zákaz kopírování jakéhokoliv článku či fotografií bez souhlasu autora! Porušování autorských práv je trestné!

Arkáda a já

13. ledna 2008 v 19:25 | arwen shadowrax |  *Naši koně*
Už je to pár let, co jsem na Arkádě začala jezdit. Bylo mi zhruba 10 let, zkušenosti s ježděním minimální, ale v sedle jsem se dokázala udržet bez větších problémů. Jen to ovládání koně trochu pokulhávalo. Tehdy to ani nebylo kdo z koho, ale spíš odkud kam. Arkáda si totiž často usmyslela, že ji nebaví chodit stejnou cestou, jako jdou ostatní koně a tak prostě vybočila z řady a zabalila to se mnou. Nikdy mi ale neudělala žádný naschvál, abych spadla. Můj první pád z ní byl asi před 4 roky, když jsem jela ven s trochu praštěnýma holkama a ony znenadání nacválaly do prudké zatáčky. Kobyla to samozřejmě naprala svým oblíbeným tempem tryskomyše, zakopla a vyklopila mě v zatáčce.

Po čase jsme spolu začaly trénovat na jízdárně. Nejprve mi dávala hodiny mamka a naučila mě úplné základy. Našim "nejoblíbenějším" cvikem byl malý kruh. Ten se nám nějak nedařil a tak mamce po chvíli, kdy jsme opsaly všechny možné tvary (nejčastěji vejce) jen ne ten pitomý kruh, začaly cákat nervy. Divím se, že to s námi vůbec vydržela. :o)
O pár měsíců později nás začala trénovat jedna paní (nechci ji jmenovat). Časem se mé a Arkády schopnosti zlepšily natolik, že jsme mohly trénovat na zkoušky základního výcviku jezdce. Dobře si vzpomínám na ty hodiny prožité v potu tváře a často i slzách nezdaru. Kobylka mi nedala nic zadarmo a ani mi práci díky své tvrdohlavosti nijak neusnadňovala. Ne, že by mě shazovala (ani jednou jsem z ní při tréninku nespadla), ale dělala si ze mě srandu. Při nájezdu na skoky to valila 300 z místa, jako by se nechumelilo a občas i skoky "nenápadně" objela. Také na pobídky při drezúře reagovala, jak se jí chtělo. Hlavně, když měla cválat na levou nohu, to bylo dílo. Kolikrát jsem si se slzami v očích řekla, že na to kašlu, že to nemá cenu... ale spolu jsme to dotáhly až do konce.
Je to možná divné, ale za to všechno "trápení" a tvrdohlavost jsem Arkádě vděčná. Hodně mě to totiž naučilo.
Musím ti poděkovat, že na zkouškách jsi mi byla velkou oporou... Co jsem zkazila já, ty jsi napravila. Dokonce i ten cval na levou nohu se nám při drezúře ukázkově povedl :o) O parkuru nemluvě. Byl to ten nejlepší, který jsme spolu kdy zajely.
Nevadí, že se nám potom na závodech příliš nedařilo (možná to spolu ještě napravíme), ale umožnila jsi mi být na něco pyšná, být pyšná na vykonanou práci a to je pro mě, ne příliš sebevědomého člověka, mnohem důležitější než nějaký zlatý pohár! DĚKUJU!
Přeji ti, ať jsi stále tak veselá a plná energie, jako dosud! Mám tě moc ráda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama